Na základě zveřejněné tiskové zprávy MHMP, předkládající záměr výstavby lávky Bělehradská v souvislostech, které podle nás nevykreslují skutečný výsledek, pokud by byla realizována, jsme v rámci naší iniciativy zřídili tento web s cílem prověřit koexistenci stavby v reálnějších souvislostech. Dovolili jsme si stejnou svobodu v projevu jako tým autorů lávky. Ukazujeme na fotce níže, že nabízená vize autorů není v souladu s místem a lokalitou, jak je hojně uváděno, ale definitivně hubí přítomný genus loci. Je již málo takto poetických zákoutí v centru Prahy, která by si zasloužila takovou pozornost jako tyto schody. Naší iniciativou je probudit poezii, která si hraje s nostalgií a historií místa a dovolí nám zastavit se u zábradlí, ve zlomu či na podestě schodiště a vyvolá úctu k řešením minulosti.
21. 2. 2021 --- NPÚ, ÚOP v Praze se ohrazuje proti zavádějící informaci k připravované instalaci lávky přes Bělehradskou ulici zveřejněné dne 17. 2. 2021 v tiskové zprávě na webu Magistrátu hl. m. Prahy, kde bylo uvedeno: „Výsledná podoba lávky se vybírala z desítky návrhů, které posuzoval Národní památkový ústav. Vítěz je v souladu s chráněným památkovým územím.“ Následně zprávu vyvěsilo na svůj facebook i Centrum architektury a městského plánování (CAMP) s formulací: „Podobu konstrukce z dvou desítek návrhů nakonec vybrali památkáři.“ Informaci převzala 18. 2. 2021 mnohá média.
NPÚ se zřízením lávky v daném místě nesouhlasil a na výběru prezentované podoby lávky se nikterak nepodílel. Zástupce NPÚ nebyl účasten v žádné porotě či sboru a nevybíral z předkládaných variant. NPÚ vždy posuzoval v rámci správního řízení až podaný návrh, a to jako vyloučený.
Navržená lávka nad Bělehradskou ulicí je velkým kulturním omylem. Snaha zpříjemnit cyklistům průjezd městem znamená zároveň ignoranci a znehodnocení městského prostoru s motivem dvou elegantních protilehlých schodišť, které se pravděpodobně stanou nevyužívanými zákoutími se všemi negativními důsledky, které to nese. Místo ztratí svůj tradiční, vysoce hodnocený charakter ve prospěch konzumní potřeby, u níž žádnou společenskou naléhavost nelze doložit.
PhDr. Kateřina Bečková, předsedkyně Klubu Za starou Prahu
Pražská zastavení - schodiště pod Zvonařkou a dívčí kolej Budeč Na začátku 20. století mělo okolí vinohradské Zvonařky venkovský ráz, na který za první republiky vzpomínal již nostalgicky například slavný literát Ignát Hermann. Z Havlíčkovy ulice, dnešní Bělehradské, vedly ke Zvonařce ještě v roce 1903 pouze dřevěné schody a na okolních svazích se sušilo prádlo jako na vesnici. V následujících letech se i tato část Vinohrad rychle proměnila, na místě bývalé vozovny koněspřežné tramvaje vyrostly činžovní domy a jednoduché schody nahradila elegantní, lucernami osvětlená kamenná schodiště na obou stranách ulice. Jejich městský charakter ještě vynikl po stavbě koleje „Budeč“ pro studentky vysokých škol v roce 1925. Šlo o první zařízení svého druhu v Československu, moderní budovu o níž dobový tisk hlásal, že „výstavností, zařízením a organisací bude se rovnati i americkým podnikům.“ Architekt Bohumír Kozák chytře využil dramatického terénu ulice a zahrnul schodiště do návrhu koleje, jak je patrné z jeho projektu z roku 1924. Členitá stavba s několika terasami skýtala působivé výhledy do širokého okolí. Kultivovanosti Kozákovy kresby sice dnešní stav úplně nedosahuje, stále však jde o jedno z velmi malebných zákoutí Vinohrad. Nyní se jedná o podobě jeho revitalizace.